Ja som čítala Na dvore hmly a besu pred dvomi rokmi (takže už mám trochu problém pamätať si dej), ale pamätám si, že sa mi hrozne nepáčilo, čo autorka urobila. Že vlastne poprela celú prvú knihu, kde Feyre musela všetkých presvedčovať, ako Tamlina miluje a že jej láska nie je "prelietavá smrteľnícka". A hneď v druhom dieli z nej autorka urobila prelietavú, hoc už bola nesmrteľná a všetko to skryla za Tamlina.
Čo sa týka Trónu zo skla, Chaola som mala veľmi rada a nepáčilo sa mi ako ho autorka zničila. Rowana stále neznášam, nepáči sa mi, že ho autorka spárovala s Aelin len preto, lebo je fér a je hrozne sexy a nesmrteľný a neviem, čo ešte.

Pri ToG som tie zmeny partnerov a charakterov postáv brala - kto hovorí, že hrdinka musí skončiť s prvým chlapom na scéne? Samotné povahové posuny ma nerušili. Čo sa týka Chaola, šestka jeho konanie podľa mňa slušne objasnila. (Horšie to už bolo s tým, že vzťah Aelin & Rowana postupne čoraz viac preháňala. :D) Až fakt, že autorka niečo podobné (len očividne ešte menej uveriteľné) spravila v ďalšej sérii (ktorú som nečítala), ma privádza k myšlienke, že ide len o jej obľúbený "romantický" ťah a nič viac. Ktovie. Každopádne veľmi zaujímavá úvaha.:)

Tak tenhle článek jsem si neskutečně užila, sice s ním úplně nesouhlasím, ale každý má úplně jiný vkus a každému sedne něco jiného, takže se ani nemohu divit. :D
Neposlechla jsem tě a šla jsem číst, i když nemám přečtený Skleněný trůn (a ještě dlouho nebudu mít). :D Četla jsem celý Dvůr a pravdou je, že je to má srdcová série. Ovšem ne kvůli tomu, že by byl děj nějak extrémně strhující, ale spíše proto, že miluji styl psaní S. J. Maas a to, jak rychle se vždy dokážu dostat do příběhu. Po těchto knížkách (nebo spíš cihlách) sahám, když na tom nejsem nejlépe a hned jdu hledat nějakou scénu, která mi vždy vykouzlí úsměv na rtech. Ačkoli se to na mě možná zrovna neprojevuje, mám dost ráda takové to škádlení, když je pěkně podávané (ale přeslazenost už ne!). A v případě Rhysanda a Feyre je to super.
Tím jsem ale odbočila. Osobně nepatřím k těm čtenářům, kterým se Rhysand v prvním díle nelíbil. Právě naopak. Rhys pro mě byl největší zpestření celého čtení, Tamlina jsem naopak nesnášela, protože mi jako postava absolutně, ale absolutně neseděl. Byla jsem tedy ráda za to, co se stalo v druhém díle a jak se to vyvíjelo dál. Ano, nezapomínám na to, jak se Rhysand choval, ale pro mě je to prostě velmi zapamatovatelná postava – spojuji si ho s tím, co dělal Pod horou, co chránil, jaký je, jaká zvěrstva prováděl... Rhysand má symbolizovat dokonalost (víceméně), což se autorce povedlo, mnoho čtenářů by ji za to mohlo nesnášet, ale já ne. V knihách mám ráda neuvěřitelnost a tady mi to sedí. Opět jsem odbočila. :D
Tímhle dlouhým komentářem tedy chci říct, že jsem opravdu ráda, jak to dopadlo. Představa, že by autorka Tamlina nechala s Feyre, se mi silně nelíbila. Sice to, co z něj udělala, je poměrně kruté, ale pro člověka, který ho opravdu od prvního dílu nenáviděl, je to dost úleva. Asi patřím jen k hrstce čtenářů s tím, že se mi Tamlin v jedničce nelíbil. :D
A ještě musím dodat, že ze všech postav Dvora mám stejně nejraději Azriela. Miluji jeho povahu, tento stínopěvec na mě zapůsobil nejvíce! Takže jsem opět výjimka, protože na prvním místě nemám Rhyse, ale jeho. :D
Ale každopádně opravdu super článek!